25. – 29. ledna 2022 se v Deštném v Orlických horách konal 25. ročník jediného longového závodu v České republice a zároveň nejdelšího musherského závodu ve střední Evropě - ŠEDIVÁČKOVA LONGU (závod v režii Pavla Kučery, člena Musher clubu Long Hair Tails). Letos se z epidemiologických důvodů musel závod obejít bez tradičního zahajovacího ceremoniálu a doprovodného programu. To nám, divákům, však vynahradila krásná podívaná na starty první noční etapy. Závodilo se tradičně na tratích 200 a 300 km s možností sjet na neměřenou tzv. short track variantu. Šediváčkův Long si letos poprvé na vlastní kůži okusila i naše členka Katka Macháčková se svým křížencem sibiřského husky Lokim.
Ptala se: Dominika Potměšilová, odpovídala: Katka Macháčková
Káťo, ty ses letos poprvé zúčastnila jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení v Evropě. Jak tě to vůbec napadlo? Proč jsi se rozhodla Šediváčkův Long absolvovat?
Chcete long nebo short version?
Pro ty, kteří nemají rádi dlouhé texty: Den před odjezdem mi napsal Petr Soukup, že docela dost lidí odpadlo, a že by mě možná vzali. Po chvíli zjišťování jsem dostala zprávu, že můžu jet. Jak mě napadlo, že je to dobrý nápad, to netuším doteď.
A teď ta omáčka pro ty, které baví číst. V tu chvíli u mě byla Bára (Bára Adámková - člen MK TVT, pozn. red), která mi hned vysvětlila, že když to nezkusím, tak budu naštvaná. A tak jsme trochu rozhodily sítě (díky Báro a Evčo) a za cca půl hodiny bylo rozhodnuto, že jedu. Nebudu zmiňovat, že jsem zjistila, kolik věcí mi chybí a tak děkuju všem, co se nade mnou smilovali a v 9 hodin večer mi zajistili všechno, co mi chybělo. Abych ale úplně nekecala, že jsem až takový blázen, tak jsem se v létě, po rozhovoru s Adélou Havlíčkovou, přihlásila na Šediváčkův Long jako náhradník. Proč, to je mi záhadou, přišlo mi to v klidu domova jako zajímavá výzva a bylo to ještě dost daleko. Vzhledem k tomu, že jsem byla asi 14. náhradník v kategorii, brala jsem to jakože nápad se cení, ale naštěstí to letos nevyjde a plánovala jsem se jet jenom podívat. Ale prý bych se tam nudila a bylo potřeba mě nějak zabavit.
V jaké kategorii a na jak dlouhé trati jsi se závodu účastnila?
V podstatě jsem nakonec dojela v "dětské" kategorii. Běžkaři s jedním psem (nebo ti rozumnější se dvěma psy) startují na trati 200 km. Po zhodnocení podmínek jsme ale hned první den využili možnost sjet na turistickou variantu (short track) a zkrátit etapu z 55 na 34 km. Takže nakonec jsme ujeli "jen" cca 100 km místo plánovaných 200 km. Prostě dětská varianta.
Můžeš čtenářům přiblížit, co vše bylo povinným obsahem tvého zavazadla?
To, co mi den před odjezdem napsala Evča, že bych tam měla mít :D. No dobře: náhradní šňůry a cajky pro psa, jídlo a miska pro psa, voda pro mě a pro psa a lékárnička - tolik k povinným a pak ještě pár věcí navíc: moje svačinka! (velmi důležité, protože když mám hlad, tak jsem na zabití), náhradní rukavky (suché), bunda... Joo, a další důležitá věc - panák na rum (covid, že jo, takže hygienicky každý svůj pohárek).
Počasí sice nenabízelo moc výhledů do krajiny, ale za to sněhu bylo dostatek. Jak povětrnostní podmínky ovlivňovaly průběh vaší cesty?
Výhledy nebyly většinou ani na cestu před námi. Což bylo vlastně docela fajn, protože člověk aspoň neviděl, jak je to ještě daleko. Jinak mě napadá asi jen to, že jsem se konečně naučila nesundávat rukavice při manipulaci na kontrolách (poté, co mi počtvrté za 2 dny omrznou prsty se zjevně poučím i já).
Před poslední etapou, z pátka na sobotu, jste absolvovali noční bivak. Jaké to bylo?
Tmavé, studené, mokré. A ne všechny součásti stanu šly postavit v rukavicích. Asi příští rok budu po vzoru Martina Ducháče trénovat v práci stavění stanu. V rukavicích.
Společnost ti dělal tvůj kříženec sibiřského husky Loki. Jak jsi ho na tak dlouhý závod připravila a jak to celé nakonec zvládl?
Sem by patřilo takové to televizní varování pro diváky: Toto nikdy nezkoušejte doma!
Tím, že jsem se rozhodla 2 dny před startem, tak nijak. Prostě jsem doufala, že si nějak poradíme. Nakonec to zvládl líp, než jsem čekala, i když velký podíl na tom mají naši společníci Alča s Arlettkou, díky kterým jsme mimo jiné první den neminuli sjezd na kratší variantu :D.
Plánuješ se zúčastnit i dalších ročníků Šediváčkova longu? Pokud ano, je něco, co už teď víš, že uděláš příště jinak?
Nerozhodnu se dva dny před startem, navíc se psem, kterého mám v tréninku jen 4 měsíce.
Jaké jsou teď s odstupem času tvé pocity a celkové dojmy z jubilejního 25. ročníku Šediváčkova Longu?
Že tam byla zima, mlha a že je super nápad si sjezdovku, do které se startovalo, vyšlápnout bonusově ještě každý večer cestou z večeře na ubytování. (Pardon, ale to mě napadne jako první. Jinak to byla skvělá akce se super lidmi.)
Nějaké rady, typy a doporučení pro další případné zájemce o účast na tomto závodě?
Rozmyslet se víc jak 2 dny předem a naučit se na běžkách :D.
Kači, děkuji za rozhovor, gratuluji k úctyhodnému výkonu a hodně štěstí do dalšího závodního zápolení.
