Ve Švédsku to cinkalo!

Aktualizováno: před 37 minutami
Mistrovství Evropy IFSS ve švédském Gävle je už sice za námi, ale čerpat z něj budeme ještě dlouho. Dechberoucí výkony, krásné výsledky a dojemná souhra lidsko-psích týmů nás provázela od čtvrtka 15.10.2026 až do neděle 18.10.2026. Česká reprezentace opět ukázala, jak skvěle připravené psy a sportovce u nás máme a nás velice těší, že její součástí bylo i 9 členů Musher klubu Tlapky v tahu.

Mimořádně náročná závodní trasa a proměnlivé počasí prověřily opravdu každého, kdo se postavil na start. Švédská příroda sice nabídla nádherné scenérie, ale závodníkům rozhodně nic nedarovala. Čekala je spousta kopců, technických úseků a náročných sjezdů, které otestovali nejen fyzičku, ale i souhru celého týmu.
Jako první se v modrých barvách představila Jana Tomášková s Mobym v kategorii DBWM 40. Po zhodnocení prvního kola a s vědomím, že koloběžka je Janči i Mobyho silnější disciplína, se rozhodli do druhého kola v této kategorii nenastoupit a šetřit síly právě na koloběžku.
Dalším našim bikerem byl Kamil Sobotka se Scoobym. S náročnou švédskou tratí se vypořádali parádně a cílem projeli na 12. místě: "Trať byla náročná pro psa i pro jezdce. Scooby byl ale skvěle připravený a oba závodní dny mě dotáhl do cíle bez zaváhání. Je to prostě frajer. Mistrovství Evropy pro nás bylo výborná zkušenost a uvidíme, kam nás posune. Určitě máme co zlepšovat, hlavně já."
Ve dvojkách se o krásný český úspěch postaral Michal Kozel, který tentokrát spojil síly s TinTinem a Gunnarem. Očekávání byla trochu nejistá, avšak kluci si sedli na jedničku a společně si vyběhali 3. místo a titul druhých vicemistrů Evropy: "Na psy čekala strašně těžká, ale spravedlivá trasa. Prověřila kvality a připravenost psů. Startoval jsem s Tinoušem a Gunnarem od Lucky Schönové. Kluci měli 3 společné tréninky, takže jsem vůbec nevěděl co čekat. Kluci si ale náramně sedli a doplnili jsme české trio na bedně." A že to v této kategorii byla rize česká záležitost! Na nejvyšším stupínku stál Václav Vančura a druhé místo vybojoval Pavel Pischek. Češi tak obsadili kompletní stupně vítězů a soupeřům nedali ani kousek prostoru!
O zlatý úspěch se postarala Karolína Ženíšková s Kudosem a Komem v kategorii DS2W. Přestože jim první závodní den přinesl nepříjemný moment, dokázala se Kája s celou situací vypořádat a druhý den nastoupit s čistou hlavou. Výsledkem bylo fantastické 1. místo a titul mistryně Evropy: "První den jsem svou vinou smetla jinou závodnici, což oba týmy podstatně zdrželo. Naštěstí všichni čtyři psi trpělivě čekali, než jsme rozmotaly stroje. Radost z prvenství po dojezdu přebil smutek z konfliktu. Ten se nám ale po společném rozhovoru podařilo srovnat a druhý den jsem mohla jít na start s čistou hlavou. Náš náskok se podařilo ještě navýšit a dojela jsem si s klukama pro prvenství napříč ženskou i mužskou kategorií."
Ve stejné kategorii se představila také Tereza Šolcová s Thulem a Garmem. Po prvním závodním dni, musela bohužel pozměnit plány a druhý den nastoupila už jen s Thulem. I přes tuto komplikaci se jim podařilo závod dokončit na 16. místě: "Podzimní Švédsko nám nabídlo všechno, co od Skandinávie čekáte. Losy, déšť, první mrazíky, nádhernou krajinu a trať, jejíž autor měl zjevně velmi komplikovaný vztah k rovinám. Neustálé stoupání, klesání a střídání rychlostí prověřilo psy i jejich poněkud optimistické majitele. Nám se tahle kombinace ve SC2 úplně nevyplatila, takže jsem druhý den startovala jen s jedním psíkem a hned to bylo lepší. Sportovně jsme si představovali trochu jiný výsledek, ale člověk se alespoň znovu ujistil, že pokora je ve sportu důležitá. Zejména když ji získává proti své vůli."

V sobotu se závodní program rozjel nanovo a na trať vyrazili koloběžkáři s jedním psem. Ani tady jsme neměli nouzi o zajímavé výsledky a napínavé souboje. Z tlapkáčů tuto kategorii otevírala Karolína Ženíšková s Kudosem. Po náročném závodě ve dvojkách bylo potřeba trochu šetřit síly, přesto se do toho oba pořádně opřeli. Nakonec jim jen těsně unikly stupně vítězů a s výsledným 5. místem rozhodně měli důvod k radosti: "Sjezdy byly opatrné, po náloži ve dvojce jsem se o Kudose trochu bála, ale i tak se jelo naplno. Druhý den jsme se do závodu opřeli ještě víc, přece jen bedna byla na dosah. Té jsme ale o půl druhé sekundy nedosáhli, protože se přihnala polská lokomotiva a vypálila Češkám rybník. I tak ale máme radost z úspěchu, protože v první pětce byla česká trikolora hned třikrát, z toho jednou na stupínku nejvyšším."
Další modrou hvězdičkou byla Žaneta Klikarová a Wozzy. Závodní očekávání byla vysoká - Žanet věřila, že jim kopcovitá trať bude vyhovovat. Realita byla nakonec trošku jiná a v silné konkurenci z toho bylo 11. místo: "Do Švédska jsem se neskutečně těšila – a to nejen na samotný závod, ale i na tamní atmosféru a kulturu. Typická falunská červeň na domcích, nekonečná rozlehlá příroda a všudypřítomný pořádek nás okamžitě okouzlily. Na závod jsem si upřímně věřila. Myslela jsem si, že nám trať sedne. Sílu v nohách mám a z kopců strach nemám. Jenže realita na tvrdé trati, která vedla nekompromisně nahoru a dolů, byla trochu jiná. Ačkoliv jsme s Wozzikem předvedli čistou jízdu bez větších chyb, v kopcích nám tentokrát chyběla potřebná lehkost. Nakonec nám to v silné konkurenci vyneslo 11. místo. Domů si tak vezeme skvělý zážitek z krásné země, ale i cennou sportovní lekci."
Následovala ji Klára Volfová a Shane, kteří měli ve Švédsku premiéru na takto velké mezinárodní akci. Přestože si zpočátku nebyla jistá, zda jsou na takovou výzvu dostatečně připraveni, nakonec si ze závodu odvezli cennou zkušenost a 26. místo: "Pro mě a 'Šejnýho' to byla taková premiéra na tak velkém závodě a vlastně už na nominacích jsem z toho chtěla couvnout. Stále si stojím za tím, že jsme nebyli dostatečně připraveni a to hlavně psychicky. Nakonec jsem za tuto zkušenost moc ráda. Trať byla nádherná a pokud se vzájemně nedoplňoval pes a jeho paníček, tak v tomto závodě doslova pohořel. Když jsem viděla, jak Shane první den ztrácí chuť tahat kdykoliv cítil zatáhnutí vodítka, tak nebylo o čem mluvit. Zklamání muselo jít stranou a já věděla, že druhý den odstartujeme v rámci jeho komfortu. Neděle byla jen o něm. Krásná zkušenost pro oba! I když z mého pocitu to byl prostě 'jen' obyčejný závod jako každý jiný."
Naši sestavu v této kategorii uzavírala Simona Šarochová a Bruce. Do Švédska odjížděla bez velkých očekávání, o to více si chtěla užít samotnou trať. Druhé kolo jí však připravilo nepříjemné překvapení v podobě pádu. Přesto se nevzdala a se svým parťákem dojela až do cíle, kde na ně čekalo 30. místo: "Já jsem do Švédska odjížděla bez nějakých očekávání. Trať se mi moc líbila a užívala jsem si ji v trénincích i během samotného závodu. Pro psy byla sice náročná, ale zábavná. První kolo jsem i přes bídné výsledky zajela s dobrým pocitem. Nejvíce jsme ztráceli ve sjezdech, s čímž jsem tak nějak počítala. První den byla trať celkem mokrá, proto jsem do druhého kola, kdy bylo naopak lehce pod nulou, nastupovala s cílem zlepšit si čas. Trochu se mi ale vymstila ne moc dobře očištěná koloběžka a zvolená obuv. To způsobilo pád hned za první zatáčkou a bohužel mi trvalo, než jsem otočená řídítka narovnala tak, abych mohla pokračovat. Chvilku už jsem to viděla bledě, což bych byla opravdu smutná, ale naštěstí se zadařilo a závod jsme dokončili na celkovém 30. místě."

Ani v kategorii Masters jsme nepřišli zkrátka. Mezi muži se znovu představil Michal Kozel s TinTinem. Že si Tin po skvělém výkoně ve dvojkách ještě neřekl dost, potvrdil i tentokrát. Společně zvládli další dva závodní dny a vybojovali 3. místo a druhý titul druhého vicemistra Evropy: "Tina čekaly další dva závodní dny na těžké švédské trati. Ukázal ale, že je to opravdu top pes a už hodně unaveného páníčka dotáhl pro druhý bronz z mistrovství Evropy."
Dalším želízkem v ohni byla Jana Tomášková s Mobym. Ti se po rozhodnutí vynechat druhé kolo bikejöringu mohli naplno soustředit právě na koloběžku. A rozhodně do toho dali všechno! Nakonec jim jen těsně unikla medaile a s výsledným 5. místem mohou být právem spokojení: "Fakt jsme tam nechali všechno. Moby byl skvělej, ale bylo vidět, že na tenhle typ tratě nemáme natrénováno a poslední tvrdé seběhy Mobymu vůbec nechutnaly. Nicméně běžel start - cíl a tohle je jeho zásluha. V druhém kole zlepšení o 4 vteřiny nás šouplo na 5. místo o jednu setinu vteřiny."
Nezůstáváme dlužni ani canicrossu. Mezi ženami startovala Leontýna Vápeník s Plutem. Už před závodem věděla, že ji čeká jedna z nejtěžších tratí, jaké kdy společně absolvovali. Druhý den navíc přinesl těžká rozhodování. Kvůli bolestem namoženého úponu kyčle nebyla schopná Plutovi dostatečně pomáhat. Psí pohoda pro ni však byla důležitější než samotný výsledek a tak společně dokončili závod volnějším tempem: "Pro mě to byla jedna z nejtěžších tratí na canicross, kterou jsme kdy běželi. Člověk si nikde neodpočinul, buď valil do kopce a nebo se snažil nebrzdit z kopce. Musím říct, že mě to ale hrozně bavilo a byla jsem spokojená, že jsem dokázala nebrzdit z kopců. Rychlé střídání tempa ale bohužel nesvědčilo mému úponu u kyčle, který jsem si vlivem tréninků namohla. V sobotu večer mi bylo jasné, že mě další den bude hodně bolet. Nechtěla jsem to ale vzdát. Po prvních pár krocích mě úpon i přes prášky na bolest hodně bolel a nebyla jsem schopná Plutovi pomoci. Asi v polovině trasy jsem si uvědomila, že nechci svého psa trápit pomalou rychlostí, jen abych svému egu dokázala, že to zvládnu. Zbytek trasy jsme dokulhali a ikdyž mi to bylo fakt líto, věděla jsem, že jsem se pro dobro svého partáka rozhodla správně. Cesta domů pro mě byla hodně bolavá, protože jsem bez opory nebyla schopna ani chodit."

Mezi muži Masters šel dorazit svá kopýtka opět Michal Kozel, tentokrát s Eskimem, že aby mu to nebylo líto. Jak se ukázalo, ani třetí disciplína mu nebyla cizí! S nevelkým odstupem a s česko-klubovou vlajkou nad hlavou si doběhli pro úžasné 4. místo: "Canicross je moje milovaná disciplína a řekl bych, že i Eskimova. Já jsem před mistrovstvím půl roku vůbec neběhal, ale canicross se prostě nezapomíná. I když mě to fakt bolelo, tak jsem si to užil. Není lepší pocit, než dobíhat do cíle s českou vlajkou nad hlavou."
Vyvrcholením každého šampionátu bývají národní štafety. V české štafetě sice nebyl žádný tlapkáč, ale i tak nám Pavel Pischek, Václav Vančura a Nicole Blažek Marešová připravili strhující zážitek. Nervy nám tekly až pod stůl z napínavého souboje o zlato, kde až rozbor kamerového záznamu rozhodl ve prospěch České republiky nad Finskem s rozestupem 0:00:01.
Všem obrovsky gratulujeme a ze srdce děkujeme za reprezentaci České republiky i Musher klubu Tlapky v tahu. Jste báječní a my jsme na vás a vaše psy opravdu pyšní.






