Vydařený start on-snow sezóny v Abertamech

Abertamy nejsou místo, kam by se člověk dostal náhodou. Leží vysoko v Krušných horách, trochu stranou hlavních tras, s lehkým nádechem sudetského „konce světa“, kde se věci dějí pomaleji a poctivěji. Právě sem se po několikaleté pauze vrátily zimní musherské závody – návrat o to výraznější, že zatímco v minulých letech sníh chyběl, letos ho bylo tolik, že si zjevně usmyslel nahradit všechny ztracené zimy najednou.

Sprintová trať dlouhá 6,7 kilometru tak byla všechno, jen ne jednoduchá. Organizátoři dělali maximum, rolba se na okruh vracela opakovaně, ale fyziku a čerstvý horský sníh neobelstíte. Trať zůstávala měkká, bořivá a vyžadovala soustředění, sílu i rozvahu. Nebyla záludná, byla spravedlivá – každému nabídla přesně tolik prostoru, kolik si dokázal vybojovat.

Navzdory náročným podmínkám panovala na trati velmi kultivovaná atmosféra. Předjíždění spřežení probíhala plynule, s respektem a ohleduplností, což v kombinaci s těžkým podkladem rozhodně není samozřejmost. Závodníci si navzájem pomáhali spíš než překáželi a právě tenhle tichý konsenzus, že pes i závod mají přednost před egem, patřil k nejsilnějším momentům celého víkendu.

Za Musher klub Tlapky v tahu nastoupila ve sprintu v kategorii D (saně se dvěma psy) také autorka tohoto shrnutí. První závodní den se nesl ve znamení velmi povedené jízdy, která v cíli znamenala více než minutový náskok a průběžné první místo. Druhý den však do hry vstoupil faktor, který se v tabulkách neobjevuje – odpovědnost. V kombinaci extrémně těžké tratě a mladého psa ve spřežení padlo rozhodnutí neriskovat. Druhý den tak vyrazila pouze s jedním psem na lyžích, čímž se vědomě diskvalifikovala. Umístění se nekonalo, zato si celá Praha mohla v pondělí ráno cestou do práce na titulní straně deníku Metro prohlédnout Terku a její psy, které při závodě vyfotil fotograf ČTK. Dle ohlasů vidělo onu titulku opravdu hodně lidí.

Barvy Tlapek v tahu ale na bednu dosáhly i tak. Kája Ulčová ve skijoringu se dvěma psy zajela velmi vyrovnaný výkon a vybojovala druhé místo. Kdyby se ale vyhlašovala kategorie “nejvtipnější vozembouch na trati,” dle popisu svého pádu na pověstném hupíku by suverénně zvítězila. 

Ve skijoringu mužů s jedním psem reprezentoval klub také Dominik Perlík, který si dojel pro osmé místo – solidní výsledek v silné konkurenci a na trati, která prověřila každého bez rozdílu kategorie.

Specifickou kapitolou závodů v Abertamech je pak i jejich zázemí. Místní náměstíčko nabízí přesně to, co člověk po hodinách v mrazu a sněhu potřebuje: malou jídelnu a sýrárnu, kde jídlo chutná docela jako od babičky, která vás má ráda a rozhodně si nemyslí, že „už byste měli jíst méně“. Po závodě tam proudí musheři, lyžaři i všichni ostatní, kteří mají pocit, že si po výkonu zaslouží talíř něčeho poctivého. A mají pravdu. Abertamské závody tak nebyly jen návratem po letech, ale důkazem, že když se spojí poctivá práce organizátorů, silná komunita a opravdová zima, vznikne víkend, na který se nezapomíná.