Rozhovor s: Marikou, Petrem a Ádou Samcovými

Milada Zemanová
před 13 hodinami
Minut čtení: 7

Marika, Petr a Adam Samcovi, členové Musher klubu Tlapky v tahu od 7. listopadu 2024.

- PSÍ PARŤÁCI -

1. Jaké máte pejsky a jak se jmenují?

V naší rodině jsou celkem 4 pejsci. Nejstarší je Robin (Robinka), fenka plemene shih-tzu, které je už 11 let. Další v pořadí je Phoebe (Fíbí), což je čínský chocholatý pes, ta osrstěná varianta zvaná labutěnka a už je jí skoro 8 let. Jediný pes je Bono (Boníček), zástupce plemene mudi (maďarské pastevecké plemeno), kterému je 5 let. A naše nejmladší je fenka evropského saňového psa Penelope (Penny), které jsou 2 roky..

2. Jak jste se k práci se psy dostali?

M: Díky naší Robince, která mě poprvé přivedla na „cvičák“ do tzv. školky pro štěňátka. A pak už to začalo.

P: Díky manželce.

A: Díky mamince.

3. Čím krmíte? Používáte nějaké speciální doplňky stravy?

Krmíme granulemi a jako doplňky používáme oleje (losový, ostropestřecový), kelpu, arktický krill a kloubní výživu (nejčastěji žraločí chrupavku).

4. Jaké všechny aktivity se psy děláte?

M: Začínala jsem s agility, které jsem dělala několik let a musím přiznat, že mi chybí. Teď se věnuji mushingu a noseworku. Vyzkoušela jsem si také mantrailling a vodní záchranařinu. Zajímám se o socializaci a komunikaci (mezi psy i lidsko-psí).

P: Individuální mushing.

A: Chodíme na procházky, chodíme na cvičák a běhám s Fíbí.

5. Věnujete svým psíkům nějakou speciální péči?

M a P: Snažíme se chodit na fyzioterapii, především s Penny, která pravidelně trénuje. Jinak jsou všichni náležitě rozmazlovaní.

A: Očkování.

- MUSHING -

6. Kdy jste začali s mushingem a proč? Co vás motivovalo pokračovat?

M: Řekla jsem si, že to zkusím s Fíbí jen jako doplněk k agility. Fíbí velmi ráda běhá a já jsem chtěla taky udělat něco pro sebe. Zlomové pro mě bylo, když jsem se přihlásila na Jarní canicrossový kurz Nučické smečky.

P: Díky manželce, která si pořídila Fíbí na agility. Já jsem v té době běhal a jezdil na kole. Když jsem viděl, jak ráda a rychle Fíbí běhá, tak jsem to s ní zkusil a bylo to :).

A: Začal jsem běhat s Fíbí, protože mě to baví.

7. Kterým musherským disciplínám se věnujete, případně kterým byste se věnovat chtěli?

M: S Fíbí jsem si odběhala pár menších canicrossových závodů pro radost. S Penny jezdím koloběžku, ale jen tréninkově. Netroufám si na nic víc. Navíc teď Penny čekají midové tratě s Petrem, takže koloběžka bude už opravdu jen takové zpestření v rámci tréninků.

P: Canicross, bikejöring.

A: Canicross s Fíbí.

8. Máte raději sportovní výkony s jedním či více psy a proč?

M: Za sebe určitě s jedním. Se dvěma psy, na to nemám hlavu.

P: Asi s jedním, na sportovní výkon se dvěma psy nemáme kompatibilní dvojici :D.

A: Mám rád procházky s více pejsky.

9. Kam chodíte trénovat a jak často? Raději sólo, nebo ve skupině?

M: Nejraději mám skupinové tréninky. Máme kolem sebe přátele z musherské rodiny, se kterými se nám daří domlouvat společné tréninky. Chodíme do lesů v okolí Kolína a Prahy-východ, kde už máme známé trasy.

P: Do lesa asi třikrát týdně. Nejraději trénuji sám, ale občas pro zpestření také ve skupině.

A: Raději ve skupině.

10. Jak pečujete o sebe v rámci sportovních výkonů? (Strava, doplňky stravy, fyzioterapie...)

M: Nijak zvlášť o sebe nepečuji. Možná bych už měla začít…

P: Stravu moc neřeším, ale snažím se jíst alespoň zdravě. Doplňky moc nepoužívám, pouze na kolo iontové nápoje a gely. Zařazuji nějaké protahování, ale nic speciálního. Na fyzioterapii nechodím...

A: Nijak.

11. Jaké vybavení na mushing používáte?

M: Koloběžku Kickbike, sedáky Non-stop, amortizační vodítka Non-stop a dlouhé postroje pro psy. Vím, že Boníček má postroj Manmat long run. Ten je jediný, který má stejný postroj už několik let. Ostatní si nepamatuji :D.

A: Postroj, obojek, vodítko, sedák a sportovní oblečení a boty.

12. Co vám mushing přináší? Jaké v něm máte cíle?

M: Mám radost, když vidím naše psy šťastné. Nejraději na tom mám spolupráci se psem, volnost a adrenalin. Mým cílem je dobře nastavit tréninky pro Penny, aby se mohli s Petrem věnovat tomu, co je baví. Někdy bych se zase ráda vrátila ke koloběžce se psem, ale to je ve hvězdách. Tréninkově ale jezdit budu, tedy pokud překonám strach v hlavě po posledním pádu.

P: Pro mě je to super sport pro psychický odpočinek. Jsem sám se psem v lese, který je pro mě parťák a užíváme si to společně. Můj cíl je se sportem hlavně bavit a když přijde nějaký dobrý výsledek, tak je to něco navíc, co potěší.

A: Přináší mi radost. Mám cíl, abych byl jako táta.

13. Doporučili byste členství v MK Tlapky v tahu :)?

M: Určitě ano. Jsem ráda, že můžeme být členy klubu, kde vládne pohodová atmosféra a všichni se vzájemně znají a podporují.

P: Do klubu jsem se přihlásil především proto, abych se mohl účastnit oficiálních závodů. Členství bych doporučil. Je to super, být součástí fajn party a jsem tam spokojený.

A: Ano, jasně. Doporučil bych to, ať tam máme více lidí.

- ZÁVODY -

14. Kdy a který byl váš první závod? Jak jste se po něm cítili?

M: Nejsem si jistá, ale myslím si, že to byl závod Czech Dog Run s Fíbí, kdy jsem v tunelu (ve tmě) lovila botu v bahně. Nechtěla jsem ji tam nechat, protože to byly tenkrát moje nové Inovy :D.

P: Pro mě to byl canicross s Fíbí, který byl součástí Klánovického půlmaratonu. Byl to super zážitek, běžet se svým čtyřnohým parťákem a snažit se společně ostatní porazit.

A: Můj první závod byl na Horníku s tetou Alenou (Alena Zbožínková - pozn. red.) v 5 letech. Cítil jsem se dobře.

15. Jaké jsou vaše největší úspěchy v mushingu?

M: Úspěch je u mě vždy, když překonám sama sebe. Naposledy to byl Canix Open, kdy jsem jela závod na koloběžce s Penny. Kdo mě zná, tak ví.

P: Nějaké úspěchy se povedly, ale pro mě je vždy úspěch, když si to oba užijeme a podáme výkon, který potěší.

A: Jak jsem byl první na závodě NG CaniCross Cup na Horníku.

16. Máte někoho za svůj sportovní vzor?

M: Možná bude překvapený, ale pro mě je to můj manžel Petr :). Je nejenom skvělý v tom, co dělá (kolo, běh), ale především jak to dělá. Obdivuji jeho přístup ke sportu a nastavení hlavy.

P: Nikoho konkrétního nemám, ale obdivuji všechny, kteří dělají mushing nebo jakýkoliv jiný sport na vrcholné úrovni. Myslím si, že si dokážu trochu představit, jak náročné musí být skloubit tréninky, práci, rodinu a další věci v životě, a přesto se výborně připravit na velké závody.

A: Tetu Alenu.

17. Jaký byl váš nejtěžší / nejlehčí závod a proč?

M: Nejtěžší, ale zároveň jeden z nejhezčích, byl Triatlon o Železného psa na Sadské. Tenkrát jsem si ráno řekla, že jedu a s Fíbí jsme zvládly plavání, jízdu na koloběžce a běh. Skoro nikdo prý nevěřil, že to ten malý pes přeplave :).

P: Jeden nejtěžší nebo nejlehčí závod nedokážu říct. Snažím se každý závod hlavně užít, ať už je fyzicky náročný víc nebo míň.

A: Nejtěžší nevím. Nejlehčí byl asi ten na Horníku.

18. Které závody patří mezi vaše nejoblíbenější a nenecháte si je nikdy utéct?

M: Závody Nučické smečky.

P: Závody Nučické smečky, speciálně to byl NG CaniCross Cup u hotelu Horník, na ten jsem se vždycky těšil.

19. Je nějaký závod, který je vaším snem/cílem? Jaký a proč?

M: Když to teď tak píšu, možná bych si zase někdy dala nějaký ten triatlon nebo překážkový závod :D.

P: Teď je to pro nás Winter Dog Race. Začínám se s Penny soustředit na midové závody, tak tohle je teď pro nás cíl.

A: Zatím žádný takový nemám.

20. Máte nějaký talisman nebo děláte nějaký rituál pro štěstí v závodě?

M: Nemám a nedělám.

P: Nemám.

21. Co je nejlepší po dokončení závodu?

M: U závodu se psem určitě ta sdílená radost. Jinak asi to, že už je konec :D.

P: Že jsem nebo jsme to dokázali zvládnout.

A: Že si odpočinu.

- TVŮJ ŽIVOT -

22. Jaké je vaše povolání? (současné/vysněné)

M: Jsem finanční a projektová manažerka na Přírodovědecké fakultě UK. Snažím se finančně uřídit jeden velký vědecký projekt financovaný z evropských peněz. Ráda bych pracovala se psy (cvičák, útulek, trénink asistenčních psů).

P: Obchodní oddělení v malé rodinné elektroinstalační firmě. Vysněné úplně nemám.

A: Chodím do školy do 2.C. Chtěl bych být profesionální fotbalista.

23. Jak vypadá váš běžný den?

M: Každý den je jiný. Ráno je většinou stejné, kdy se snažím vykopat dítě do školy (koupelna, snídaně, svačina, oblečení, zkontrolovat tašku, zamávat). Když jedu do kanceláře do Prahy, tak k tomu musím nakrmit a vyvenčit psy a „připravit“ a vykopat i sebe. Když pracuji z domova, tak po odchodu dítěte mám čas v klidu nakrmit a vyvenčit psy. Někdy jdu běhat, někdy na procházku, někdy zařadím kratší domácí trénink nebo nějaké cvičení pro psy, někdy nic a pak zasednu k práci. Odpoledne jsou různá podle toho, jaké kroužky a tréninky má Áďa, jaké tréninky má Petr, co mám v plánu já (trénink, cvičák, tanec, posilovna) a jaký trénink jsem naplánovala pro Penny. Když to tak píšu, tak vůbec nechápu, že jsem se z toho ještě nezbláznila.

P: Ráno v 5:45 vyrážím do práce autem, cesta trvá asi 45 minut, kolem třetí pak vyrážím z práce domů. Odpoledne se pak odvíjí různě, když mám čas, tak tam mám nějaký trénink.

A: Dobře.

24. Věnujete se i jiným zálibám a koníčkům než těm psím?

M: Začala jsem chodit na silový trénink a tancovat.

P: Jezdím na horském kole.

A: Fotbal, keramika, florbal, angličtina.

25. Jaké máte oblíbené jídlo a pití?

M: Thajské, vietnamské jídlo. Pití asi bílé víno a nejraději v létě při posezení u nás ve vinotéce.

P: Jídlo úplně oblíbené nemám, hlavně to musí být dobré, sním všechno. K pití je to pivo a červené víno. Pivo mám rád hlavně po nějakém sportu, to je pro mě odměna.

A: Špagety, Coca-cola.

26. Co vás vždycky rozesměje nebo vám udělá největší radost?

M: Různé polohy našich psů při odpočinku.

P: Nejvíc mě rozesměje, když dělám blbosti se svým synem a největší radost mám, když jsou všichni okolo mě šťastní.

A: Když můj kamarád říká vtipy.

27. Co vyloženě nesnášíte?

M: Nedochvilnost, chaos, nedodržování pravidel, nepořádek a psí chlupy všude :D.

P: Nedochvilnost, neohleduplnost a psí chlupy všude.

A: Když si ze mě někdo dělá srandu.

27. Jak nebo díky čemu si nejvíce odpočinete?

M: Když všichni odjedou a já zůstanu sama doma.

P: Sám v lese se psem nebo sám na kole nebo procházkou v lese se svým synem a manželkou, ale bez psů.