TLAPKROS 2022

Autor fotografií: Ondřej Vízner


Po roční přestávce se opět vrátil na scénu závod pořádaný pod hlavičkou našeho klubu, TLAPKROS. Jednalo se o III. ročník, který byl vzhledem ke všemu, s čím se z organizačního hlediska potýkal, na samotné hraně únosnosti. Zabojovali jsme ze všech svých sil, a i když se to bez komplikací neobešlo až do posledních chvil (mám takový ten zoufalý pocit, že to už je prostě úděl Tlapkrosu :D), závod se nakonec podařilo dotáhnout do zdárného startu více než stovky skvělých závodních týmů. V této reportáži zavzpomínáme na průběh závodu, k čemuž nám pomohla naše členka Helča Vidovičová, která si Tlapkrosem prošla coby pomocník i závodník.



Helčo, můžeš nám na úvod stručně popsat letošní Tlapkros? Byla to jízda! Závod se konal na Štákových Pasekách ve Zlíně. Byl tentokrát jednokolový, s přejímkou a možností tréninku na trati v sobotu 1. října a vlastním závoděním v neděli 2. října. Zastoupeny byly všechny individuální disciplíny, tedy canicross, koloběžka s jedním i dvěma psy a kolo. Trať dlouhá 3,8 km s převýšením bezmála 70 m byla připravena pro zkušené závodníky, a zkrácená 1,5 km trasa pro začínající závodníky a děti.


Jaké bylo zázemí závodu? Závod se konal doslova na zelené louce, kde na ty dva dny vyrostlo fajn zázemí v podobě velkého vytápěného stanu s posezením. Část závodníků, kteří přijeli z větší dálky, přespávala na travnatém stakeoutu a část z bližšího okolí si to dala na dojezd autem. Pro nás to znamenalo dojet z Prahy, postavit na stakeoutu stan, vyvenčit psy a utíkat pomáhat s přejímkou závodníků.


Jednokolový závod s přejímkou den předem není úplně obvyklý, můžeš nám ten sobotní den trošku přiblížit? V sobotu probíhaly tréninky na trati (což byla v tomto případě skoro povinnost), přejímka a předávání krásných účastnických balíčků od sponzorů závodu a na Honzu Stryala z TimerControl čekalo nějaké to přehazování startů i kategorií. Členitá trasa se po vydatných deštích v posledních dnech i týdnech ukázala už během tréninků jako opravdu hodně technická a místy blátivá. Aby se to nepletlo, ještě v sobotu večer do ní napršela pořádná průtrž mračen, která pořadatelskému týmu způsobila vrásky. Ve stanu ale nepršelo (tedy, skoro), na Tlapbaru tekly samé dobré věci (čaj, svařáček, výborný Zlínský Švec, a samozřejmě poctivá meruňkovice také nesměla chybět), sladkého i slaného pečiva čerstvě napečeného členkami klubu bylo k dispozici spousta a večer plynul mezi přáteli příjemně.


A jak probíhal samotný závodní den?

Ráno jsme se probudili do krásného jasného dne, který sliboval i nějaké to sluníčko. Členové klubu a spřízněné duše se coby pomocníci navlékli do reflexních vestiček a vyrazili na start a na důležitá místa na trase. Na musher-meetingu bylo ještě znovu zdůrazněno, že trať je velmi technická a půjde více o sehranost a dovednosti jednotlivých týmů, než o lámání rychlostních rekordů. Pak už se mohly rozběhnout starty, nejdříve kolových disciplín, potom licencovaných canicrossařů a nakonec příchozích bez licence, dětí a začátečníků.

Do cíle dojížděli a dobíhali závodníci pokrytí více či méně blátem a spokojení psi. Lidi se občerstvovali hned v cíli šťavnatým ovocem a vodou, psi se mohli zchladit a napojit v kádích, kde byla díky soustavné péči úžasných dobrovolných hasičů z Želechovic nad Dřevnicí neustále čerstvá voda. Mimo to se hasiči chopili i umývání zablácených kol a koloběžek, které si pak závodníci mohli nechat zkontrolovat v servisním stánku Sport racing bike přímo v zázemí závodu. Kdo měl pořádný hlad, mohl jej zahnat ve foodtrucku Lusso Cucina s italskými dobrotami. Nechyběla ani možnost dát zabrat svým peněženkám u stánku MushGo (děkujeme, že jste za námi přijeli). Vše završilo vyhlášení vítězů, kteří odcházeli s medailemi a pořádně naditými taškami, a potom si ještě spousta závodníků odnesla moc krásné ceny z tomboly.



Helčo a jak sis letošní Tlapkros užila ty se svým pejskem?

Pro mě byla vlastní účast na Tlapkrosu speciální hned v několika ohledech. Dospělé psy mám dva, tříletého Artíka a osmiletého Tonkse, oba jsou plemene lapinkoira. Původní plán proto byl startovat dvakrát v canicrossu. Kolegyně z klubu Marťa Slavíčková ale nakonec zůstala bez čtyřnohého parťáka, tak jsme se domluvily, že si ode mě staršího Tonksíka půjčí a poběží s ním.

Startovala jsem tedy jen jednou, s Artíkem. Trasa nás moc bavila a v blátivých úsecích mě podržely boty. Brzy nás doběhl Tonks s Martinou a v cílové rovince bylo vidět finišovat dvě lapinkoiry. Starší Tonksík svého mladšího bráchu spolehlivě porazil. Já sama jsem vzhledem k náročnosti trati a plicím zapomenutým někde těsně za startem byla moc ráda, že už podruhé na start nebudu muset. Ráda bych Artíkovi slíbila, že více natrénuju, abych mu na trase více pomohla, ale nechci slibovat něco, co nebudu schopna dodržet. Tak budu makat a makat a uvidíme, jak nám to půjde zase příště.

Za mě osobně to byl krásnej víkend s přátelskou atmosférou a se vším tím, co k Tlapkrosu patří. Uvidíme se na příštím ročníku!



Helčo, moc děkujeme za tvé shrnutí a přejeme ti, ať se trénink i závody daří tak jak si přeješ.


Závěrem bychom zde chtěli ještě jednou z celého srdce poděkovat všem, kteří se na letošním ročníku jakkoli podíleli – sponzorům a partnerům, pomocníkům a dobrovolníkům, rodině a kamarádům, závodníkům a návštěvníkům. Bylo to náročné a my víme, že bez vás by to nešlo.


Závod se konal za finanční podpory města Hostivice. Konání závodu na svém území umožnily Lesy České republiky, Lesy města Zlína a statutární město Zlín. Hlavními partnery akce byly Akinu a Creative Business Studio. Závod také podpořili VFelectric, Kolimax, PLOT nakladatelství, Psí sporty, izviratka.cz, krmiva Erpemos, Šandera, KCK cyklosport a Running Dog.

66 zobrazení