Rozhovor s: Luckou Schönovou

Lucie Schönová, členka Musher klubu Tlapky v tahu od 1. září 2024.

- PSÍ PARŤÁCI -

1. Jaké máš pejsky a jak se jmenují?

Aktuálně mám osm psích kluků. Dva jsou chodští psi Dump a Durza (10 a 3 roky) a dalších šest jsou eurohoundi - Pique, Fleck, Lance, Gunnar, Chivu a Kasper (7,5 let, 2x 6,5 let, 2,5 roku, 4 a 3 měsíce). Jelikož Martin (partner) má svých jedenáct eurohoundů, doma nám běhá dohromady devatenáct psů.

2. Jak jsi se k práci se psy dostala?

Můj první choďák byl neuvěřitelně všestranný pes nadaný na všechny aktivity. Dělala jsem s ním agility, dogfrisbee, obrany, poslušnost a stopy, naháněl krávy, běhal u kola… byl to parťák pro cokoli, co jsem si vymyslela. Už před jeho pořízením jsem věděla, že s ním budu chtít cvičit, takže byla spíš jen otázka, co nás začne bavit nejvíc.

3. Čím krmíš? Používáš nějaké speciální doplňky stravy?

Míchám dohromady granule s masem zalité vodou. Doplňky samozřejmě dávám. Každý den střídám jiný olej (rostlinné a živočišné), k tomu kloubní výživa Apto-Flex, řasy, spirulina, vitamin C, lecitin atd. V přípravné a závodní sezoně se s těmi doplňky drbu o dost víc, mimo sezonu dostávají jen ty základní.

4. Jaké všechny aktivity se psy děláš?

S chodskými psy především pasu ovce (závodně i pracovně - mám vlastních cca 50 kusů), ale oba občas i tahají (nejvíce kolo a běžky) a hrají závodně dogfrisbee. S eurohoundy máme jako hlavní sport mushing, ale všichni hrají i dogfrisbee (z toho dva i závodně) a Pique dokonce i pase ovce, když je potřeba. Jinak jsou to parťáci na vše možné, občas přecházíme nějaké hory, jezdíme na paddleboardu, plaveme, chodíme na procházky.

5. Věnuješ svým psům nějakou speciální péči?

Pro mě je hodně důležitá fyzioterapie, takže jsme tam několikrát ročně. Dojíždím od Brna až do Dvora Králové, což je podle dopravní situace 2,5-3 hodiny jízdy tam, to samé zpět. Většinou beru tři nebo čtyři psy naráz a zabijeme tím celý den, ale myslím, že se vyplatí do toho ten čas a peníze investovat, když chci, aby byli kluci fit a spokojení do vysokého věku.

- MUSHING -

6. Kdy jsi začala s mushingem a proč? Co tě motivovalo pokračovat?

Myslím, že okolo roku 2014, když se můj druhý choďák zranil tak, že nemohl pokračovat v dogfrisbee a já hledala jiný sport, při kterém by se vybil a u kterého by neskákal. Bavil mě adrenalin, který jsem na koloběžce zažívala, přestože jsem jezdila „jen“ s choďákem. Brzy se adrenalin zvyšoval, když jsem si půjčila do dvojky retrívra nebo pak připřáhla mého dalšího mladého choďáka. Později jsem si začala půjčovat i ESP seniora a zkusila sáně, tříkolku a další zábavné stroje :).

7. Kterým musherským disciplínám se věnuješ a kterým by ses věnovat chtěla?

Mám vyzkoušené už asi skoro všechny. Od individuálního canicrossu, koloběžky, kola, přes kolobku s více psy, spřežení s tříkolkou i károu, na sněhu běžky i sáně… K motorové čtyřkolce jsem si už sepřáhla i nějakých dvanáct nebo čtrnáct psů, už ani nevím přesně – vím jen, že jsem v zatáčkách vůbec neviděla na lídry :D. Poslední dva roky jsem se věnovala hlavně spřežení se čtyřmi a šesti psy. V nejbližší budoucnosti moc nevím, co mě čeká, možná to bude návrat k individuálu, protože mi pejskové stárnou a mladé budu mít „jen“ tři, což na tým není.

8. Máš raději sportovní výkony s jedním či více psy a proč?

Asi nejvíc mě baví na suchu koloběžka se dvěma psy, na sněhu spřežení šesti psů. Jako bývalou atletku mě baví makat, ale faktem je, že s jedním psem je to prostě echt dřina a není to tak rychlé jako se dvojkou. Jízda na sněhu se šestkou je totální nádhera, navíc je to zase úplně jiný druh adrenalinu a je podle mě dost náročné dát dohromady tým tak, aby všechno šlapalo a všichni psi běželi jako jeden pes. Nicméně na sněhu je tam pořád ta kotva (brzda), která vám dodává jistotu, že spřežení zastavíte. Šestka na suchu je taková částečná sebevražda a myslím, že člověk už musí být trochu šílenec, aby si za ten tým stoupnul na lehoučkou závodní káru :). Ale je to paráda!

9. Kam chodíš trénovat a jak často? Raději sólo, nebo ve skupině?

Nejčastěji trénuju rovnou z baráku, vyjedeme na káře na louky, co máme za domem. K tomu se co nejčastěji snažím jezdit i sólo nebo po dvojkách na kolobce na různých tratích, ale upřímně, než po jednom vyběháte větší množství psů, tak tam strávíte hodiny. Ve skupině jezdíme jen občas kvůli logistické náročnosti.

10. Jak pečuješ o sebe v rámci sportu?

Jednou měsíčně chodím na fyzio, toť vše. Když máte barák, mrtě psů a ovcí, dvě práce, partnera, malé mimino a nic nestíháte, tak na nějaké další sportování prostě není ani čas, ani energie. Možná to někdo zvládá, ale já teda bohužel ne.

11. Jaké vybavení na mushing používáš? Které se ti osvědčilo nebo naopak neosvědčilo?

Lajny na spřežení mám Lumac, odpružená vodítka Lumac a Non-stop, sedák Non-stop, postroj má každý pes jiný podle postavy (aktuálně točím Non-stop Nansen, MushGo/Eurohusky, Manmat Hound, Dragrattan), botičky VIP Dogwear.

12. Co ti mushing přináší? Jaké v něm máš cíle?

Obrovský adrenalin, čistou radost z pohybu se psy, spoustu kamarádů a zážitků s nimi, zkušenosti, cestování, nové výzvy… Cílem je dělat to dobře a hlavně s radostí mých psů i mou, ale nikdy nejít kvůli ambicím za hranu psů. Takovým malým snem je medaile z evropského nebo světového šampionátu na sněhu.

13. Doporučila bys členství v MK Tlapky v tahu :)?

Určitě ano, jsem moc ráda, že mě Tlapkáči vzali mezi sebe. Líbí se mi, jak se klub zajímá o členy, komunikuje, jezdí fandit a vzájemně si pomáhá. Je mi blízké i to, že je v Tlapkách spousta různých plemen psů. A jako bonus máme fakt krásné oblečení a obojky. 

- ZÁVODY -

14. Kdy a který byl tvůj první závod? Jak jsi se po něm cítila? 

To už si moc nepamatuju, asi to bylo okolo toho roku 2014. Myslím, že to byl Radíkov. Jela jsem asi koloběžku s mým choďáčkem Boogiem a určitě jsem se cítila jako velká sportovkyně :).

15. Jaké jsou tvé největší úspěchy v mushingu? 

Největší úspěch je titul Mistryně Evropy off-snow 2024 ve spřežení se 6 psy.

16. Máš někoho za svůj sportovní vzor?

Nemám. Když už, tak spíš takové 'inspirace', než že bych vyloženě měla vzor. Ráda si dělám věci dost po svém, Martin by o této mé vlastnosti mohl vyprávět.

17. Jaký byl tvůj nejtěžší závod a proč?

Nejnáročnější na nervy bylo určitě finálové kolo na Mistrovství Evropy off-snow 2024 ve Finsku. Přece jen jsem na káře se 6 psy totální zelenáč a chystala jsem se startovat finále z pozice vedoucího závodníka, přičemž mi na záda dýchal domácí závodník, který mě večer před tím zvládl trochu psychicky rozhodit :). Přiznám se, že jsem se ráno z nervů i pozvracela.

Fyzicky nejtěžší jsou jednoznačně Horní Mísečky se čtverkou, to je takový canicross se saněmi.

18. Které závody patří mezi tvé nejoblíbenější a nenecháš si je nikdy utéct?

Totální srdcovka jsou Mošovce na Slovensku. Tam se prostě jede, i kdyby trakaře padaly! Z českých mám ráda Běleč a v Polsku si nenechávám ujít Lubieszow. 

19. Máš nějaký talisman nebo děláš nějaký rituál pro štěstí v závodě?

Nemám a nedělám, nevěřím na to. Stačí, že mi před zapřaháním můj lídr Piky rituálně lítá kolem hlavy, to mi asi ke štěstí stačí.

20. Co je nejlepší po dokončení závodu?

Zablbnout si s mými psy, zevlit s nimi a pomazlit se, pak se projít s choďáky, trochu dospat flám z předchozí noci a pak jít znovu posedět a pokecat s kamarády a večer jít trsat na musherák.

- TVŮJ ŽIVOT -

21. Jaké je tvé povolání?

Aktuálně mám dvouměsíční dítě, ale dělám půl úvazku jako koordinátorka lesního klubu (školka pro děti), druhou půlku coby trenérka ovčáckých psů.

22. Jak vypadá tvůj běžný den?

Pokaždé jinak, většinou je to dost freestyle. Jisté je většinou jen to, že jsem večer totálně mrtvá.

23. Věnuješ se i jiným zálibám a koníčkům než těm psím?

Hlavně pasení ovcí. Když je čas a možnost, jedu na hory. Na nic moc jiného bohužel už není čas.

24. Jaké máš oblíbené jídlo a pití?

Hovězí líčka na víně s brkaší je top! A samozřejmě čokoláda, tuny čokolády. Co se týče alkoholu, tak nejradši rum s kolou.

25. Co tě vždycky rozesměje nebo ti udělá největší radost?

Ráda se směju s kamarády. Naposledy jsem se smála, až jsem brečela, když jsme s kamarádkami a psy vyrazili do hor a každým druhým krokem zapadli do tajícího sněhu. Když jsem po osmdesáté stála po pas ve sněhu a nemohla se pohnout a kamarádka vedle mě ve stejné situaci vyslovila snad všechna sprostá slova světa, málem jsem tam umřela smíchy.

26. Co vyloženě nesnášíš? 

Když někdo udělá bez mého vědomí něco, co se mě nějak zásadně týká. To fakt pěním.

27. Jak nebo díky čemu si nejvíce odpočineš?

Nejvíc si odpočinu na procházce, výletě nebo túře.

28. Máš nějaké motto, které tě provází životem?

Není to motto, ale tohle je takový můj život v kostce:

"Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.

Já tam, já tam, dávno už měl být.

Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím,

nestihnu to nestačím.

Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění."

29. Co bys vzkázala případným zájemcům o mushing?

Dobře se pojistěte a hurá do toho! Změní vám to život.