Rozhovor s: Blankou Valáškovou Kuldovou

Blanka Valášková Kuldová, členka Musher klubu Tlapky v tahu od 1. září 2025.

- PSÍ PARŤÁCI -

1. Jaké máš pejsky a jak se jmenují?

Mám svoji pětiletou fenku belgického ovčáka Bailey, a v dočasné péči belgičáka Skippyho.

2. Jak jsi se k práci se psy dostala?

Když jsme se rozhodli pro plemeno belgičáka, věděla jsem, že nějakou práci s ním budu muset dělat. Belgičák bez práce = katastrofa 😅.

Původně jsem si myslela, že s Bailey budeme dělat obrany. Ukázalo se ale, že jsem si domů přivedla jemnou duši, která konejší, jen co se na ni člověk malinko zamračí. Proto jsem s ní začala dělat rekreačně pachové práce, záchranařinu a naučila ji různé blbosti, co jsou možná k ničemu, ale obě nás to náramně baví. Ona cca 9 měsíců chodila v dlouhém postroji na procházkách, aby si to zvykla nosit. No a když měla dost měsíců, začala jsem s ní běhat canicross.

3. Čím krmíš? Používáš nějaké speciální doplňky stravy?

Krmím oba granulemi Kaniko. U Bailey jsem dlouho hledala značku, která by jí seděla. Tohle se zdá, že jí sedí, chutná, a já se bojím zkusit jiné. Skippy, jelikož je to pes z ulice, sežere naprosto všechno a je mu jedno, co v misce má 😅. Tak žere to co Bailey, jen úměrně jeho výdeji.

Oba dostávají kolagen. Bailey klasicky hovězí, Skippy Alavis s MSM složkou. Plus sem tam nějaké sušené žvýkací pamlsky. 

Bailey má pak v sezoně dlouhých postrojů i oblíbený Kvap jako zavodňovák.

4. Jaké všechny aktivity se psy děláš?

Skippy je kvůli svému hendikepu jen lehký procházkový typ. Brzy ještě zařadíme plavání, což je vlastně jediná aktivita, kterou může dělat bez nějakého omezení a bolesti.

S Bailey v létě hodně plaveme. Týdně si odplave klidně 5-7 km, což mi přijde docela hezké. Zejména, když musím plavat vedle ní. Jsem také milovník hikingu. Teď jsme se vrátili z Rakouska, kde jsme s Bailey zdolaly zatím náš nejvyšší vrcholek – 2400 m. n. m. Nepamatuju si, jak se jmenoval, byl německy, ten jazyk nedává smysl 😅.

Na podzim obcházíme místní pohoří, a v zimě (pokud napadne sníh) se plácáme po horách na běžkách a zkoušíme skijöring. Což je sranda, protože já na tom moc neumím a Bailey se na sněhu mění v blázna. Takže to pak bývá cirkus pro půlku hor a všichni v okolí se dost baví.

5. Věnuješ svým psům nějakou speciální péči?

Bailey chodí pravidelně na fyzio. Občas si pořeže nohy, tak chodí i na laserové ošetření. Je to malina, neumí dělat nic napůl, a občas si z toho nějaké zranění odnese 😅.

Mimo sezónu Bailey cvičí dogfitness v rámci kompenzace. To ji moc baví.

- MUSHING -

6. Kdy jsi začala s mushingem a proč? Co tě motivovalo pokračovat?

Začala jsem, když bylo Bailey asi 13 měsíců, což už bude… tyjo 4 roky zpátky. Věděla jsem, že obrany nejsou nic pro ni, ale zároveň jsem chtěla aktivitu, kterou můžeme dělat fakt spolu. V Brně byla docela silná komunita canicrossařů, které pod Běhej se psem vedla Camille Malki. I přes svoji sociální fobii jsem se přihlásila na její trénink. Bailey jsem měla jako psychickou oporu a i když první trénink byl traumatizující (přetočená malina, všude bahno a Bláňa v silničkách), nějak nás to chytlo. S Cam jsme se staly navíc dobrými kamarádkami, takže tréninky byly o to lepší.

7. Kterým musherským disciplínám se věnuješ a kterým by ses věnovat chtěla?

Začala jsem s canicrossem, ale jelikož nejsem úplně běžec, tak jsem Bailey s 32 kg časem nebyla schopná uběhat. Ona se s tréninkem stávala silnější a rychlejší, a já se běháním trápila víc a víc. Rozsudek mi pak podepsal opakovaný oboustranný výron. To jsem si řekla, že je na čase najít jinou cestu.

Pořídila jsem koloběžku, a zatím to vypadá, že to byla správná volba. Bailey sice není konkurenceschopná ve své váhovce, ale jelikož je jí úplně jedno kolikátá doběhne (a mně taky), trénujeme i závodíme už jen s koloběžkou. Sem tam si zaběhnu canicross s menším půjčeným pejskem, to mě stále baví, ale s Bailey to už vždycky bude jen koloběžka.

Můj absolutní sen bylo s Bailey zajet někdy i SC2. Skippyho zapřahat sice nebudu, ale pro Bailey by to mohla být zajímavá zkušenost. Občas totiž trochu bojuje s motivací, zejména na delších jednoduchých trasách, a hec s parťákem by ji mohl závody i trénink ozvláštnit. 

No a jednou mě také čeká nějaký EH přírůstek, asi mě to nemine. Dlouho jsem se tomu bránila, ale musherské závody jsou delší, což je pochopitelné s rozšiřujícím se ESP/EH plemenem, že musheři nechtějí mít trasu odjetou za 3 min. Pro Bailey je to ale moc dlouhé, takže si zatím odběhá, co bude v jejích silách, a pak její královské žezlo asi převezme nějaký ohař.

8. Máš raději sportovní výkony s jedním či více psy a proč?

Mám nejraději výkony se svým psem, takže s jedním. Ale musím říct, že jsem si párkrát zkusila i SC2 a je to návykové. Aspoň jednou bych si ráda odstartovala závod s ohařoidy v SC2.

Ale to je moje maximum. Na káru mě nikdy nikdo nedostane.

9. Kam chodíš trénovat a jak často? Raději sólo, nebo ve skupině?

V tréninkové sezoně se snažím chodit cca 5x týdně. Víc ale trénujeme běh na volno, kdy já trpím na koloběžce a Bailey na mě čeká bez dlouhého postroje. Cca 1x týdně pak máme trénink i ve skupině v tahu. 

Zatím jsme trénovaly v okolí Brna, abychom to stíhaly před prací. Poslední dobou mě ale Ivet (Iveta Musil Hrubá, členka klubu) inspirovala tréninkovými trasami v širším okolí Brna, takže se stává, že si zajedeme třeba hodinu autem, tam si 15 minut trénujeme a zas jedeme zpátky. Ale to je věc, kterou asi každý musher zná.

10. Jak pečuješ o sebe v rámci sportu?

Haha 😅. Když mě něco bolí, vezmu si Ibalgin.

11. Jaké vybavení na mushing používáš? Které se ti osvědčilo nebo naopak neosvědčilo?

Bailey má postroj pasovaný od holek z MushGo a jednou ročně kontrolujeme, že ji stále dobře sedí a není třeba vyměnit. Teď běhá v Dragrattanu R. Vodítko máme klasiku amortizační 2,8 m od Non-stopu. Nově jsem objevila kouzlo Mushmaster antény, a nevím, jak jsem mohla dřív jezdit s pevnou! Najednou se mi daří vyjíždět zatáčky skvěle! Kouzlo! Vážně, tuhle věc doporučuju. 

Pro sebe ladím všechno vybavení co jde do růžové 😅. Nemá to speciální důvod, prostě mám ráda růžovou. Takže růžové boty Inov8, růžová Doxtorka, růžová helma. To nám přidává aspoň 5 km/h.

12. Co ti mushing přináší? Jaké v něm máš cíle?

Přinesl mi toho už moc. Nová přátelství a nové známosti je asi to nejvíc. Když jsme se přestěhovali do Brna, nikoho jsem neznala. Bála jsem se seznamování. Díky Bailey jsem skrz mushing poznala fakt moc lidí, z nichž je hodně z nich nyní mými dobrými přáteli. A nejlepší na tom je, že klub Tlapky v tahu asi přitahuje skvělé lidi, protože i tam jsem poznala spoustu senzačních lidí, kteří umí poradit, podpořit a hlavně mít radost ze vzájemných úspěchů. A najednou se ze mě stal sociální člověk, co si fakt lidi užívá 😅.

A cíle? No... Hlavně, aby nás to s Bailey bavilo. Aby nám oběma zdraví sloužilo. Aby Burghilda (moje koloběžka) vždycky dojela s oběma koly a žádné cestou neztratila. Ambice nemáme vůbec žádné. Jen abychom to furt dělaly s radostí jako doteď.

V rámci osobních cílů se chci zlepšovat v technice na koloběžce. Abych Bailey co nejméně překážela, co nejvíc ji pomáhala a až jednou nastane čas a budu jezdit s ohařem, abych zas tak často nepadala.

13. Doporučila bys členství v MK Tlapky v tahu :)?

Doporučila, jsem spokojená. Zároveň ale musím sobecky říct, že se mi líbí, jak nemáme 150 členů. Je mi velmi sympatické, když i já zvládnu na závodech poznat členy a dám dohromady třeba i jména. Je to takové rodinnější, komornější. Všichni se víceméně známe! 

- ZÁVODY -

14. Kdy a který byl tvůj první závod? Jak jsi se po něm cítila? 

Jéje 😅. První závod jsme s Bailey šly open kategorii v CC na Broďáku, kousek od Červeného Kostelce. Je to v podstatě sousední město od mého rodného. Přihlásila jsem se vesele na 5km trasu, na kterou jsem JÁ v žádném případě natrénováno neměla. Protože jsem YES WOMAN, řekla jsem si, že jednou těch 5 km přece přežiju, i když to bude bolet.

To jste měli vidět moji absolutní hrůzu, když jsem zjistila, že je to závod DVOUDENNÍ! Nebylo to fajn. Sice jsme skončily 3., ale jen proto, že jsme byli v kategorii 3 😅. Pohár ale pyšně na stolečku vystavuju. Cením si ho za ty slzy, pot a odpolední zvracení 😅.

Bylo to absolutně příšerný, agonie. Ale Bailey byla na sebe tak pyšná, že jsem se hecla, trénovala víc a další závody už byly lepší.

15. Jaké jsou tvé největší úspěchy v mushingu? 

Asi to, že má Bailey čisté míječky. Je hodně drivová, na začátku jsem měla co dělat, abych ji ukočírovala v okolí ostatních psů. Dva roky CC ji ale docela vyškolily, takže jsem si pak troufla i na společné tréninky na koloběžce. A když se osvědčila, vzala jsem ji i na závody. Je to stále jen zvíře, musím si dávat hodně pozor, balancovat její adrenalin a podle toho řídit situaci. Je ale čím dál tím spolehlivější, a já na ni nemůžu být pyšnější. 

Taky závody se srnkami, pokud se nám takový trénink povede, jsou v klidu. Už mě neposílá do stromů, ale sama si drží stopu a jen to bere jako hec a přidá na rychlosti. 

Pokud bychom brali umístění, tak krom toho mého slavného 3. místa z prvního závodu máme i 1. ze štafety. Což s pokorou musím říct, že moje zásluha není, a my s Bailey jsme tam fakt byly jen do počtu. Sice ne moc rychlé, ale stejně důležité členky našeho týmu. Takže i tak jsme tu medaili dostaly.

16. Máš někoho za svůj sportovní vzor?

Mám spoustu vzorů, které tady nechci vyjmenovávat. Ale každý, kdo sportuje, mě něčím inspiruje. Přístupem ke psům, tréninkům psů, svým tréninkům. Tomu, co jsou ochotní obětovat pro sport. Jakou mají morálku. Všechno je inspirace, kterou se snažím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí aplikovat i na svoje možnosti. Protože vím, co všechno jeden může dokázat, a já se tomu snažím svojí verzí přiblížit.

17. Jaký byl tvůj nejtěžší závod a proč?

Nejnáročnější pro mě byla asi Libová jízda 2025, kdy nám dost napršelo a můj závod v SC1 byla spíš jízda smykem poslepu, protože bláto jsem měla nejen na brýlích. 

Náročný pro mě byl i Tlapkros. Bailey měla tou dobou horší zdraví, a já jsem měla půjčeného pejska, se kterým jsem tou dobou trénovala. To bylo trochu náročné na hlavu, že vlastně „podvádím“ Bailey 😅. Tenhle závod byl ale asi zároveň i nejlehčí. Měla jsem půjčeného perfektního pejska, který v podstatě fungoval naprosto autonomně a trasou mě protáhl jako absolutní profík. Nemusela jsem řešit žádné kadění na trase (což je Bailey specialita), míjení a jelikož to byl ohař, tak i vzdálenost byla naprosto v pohodě na jeho fyzičku a nemusela jsem se bát, že to na něj bude moc. Takže jsem se snažila „jen“ dloubat, co to šlo, neutopit se v písku a užít si to.

18. Které závody patří mezi tvé nejoblíbenější a nenecháš si je nikdy utéct?

Libovku mam moc ráda. Teď jsme byli i na závodech na Slovensku, na které bych se ráda vrátila. No a samozřejmě Tlapkros, který si nechci a nenechám ujít! 

19. Je nějaký závod, který je tvým snem/cílem? Jaký a proč?

Byla jsem jako dobrovolník na MS ICF v Pardubicích. Trochu jsem si posteskávala, že nejedu a nebyla ani možnost projet si tu trasu. Někdy bych ale ráda zkusila nějakou světovou trasu. Nemusím ani závodně. Jen tak. Tréninkově. Vím, že s Bailey to jinak nebude, ale bylo by hezké zkusit, jak bychom zvládly něco, kde se schází absolutní světová elita.

20. Máš nějaký talisman nebo děláš nějaký rituál pro štěstí v závodě?

Vozím na řídítkách kačenku 😅 a mám helmu s jednorožci, což je takový náš talisman.

21. Co je nejlepší po dokončení závodu?

Ta Bailey radost. Taky ta pozávodní pohoda. Pejsci spokojení, my sedíme po partách u aut, povídáme si, jíme, opékáme. Takový ten klid, který ve městě nemáme.

- TVŮJ ŽIVOT -

22. Jaké je tvé povolání současné a vysněné?

Aktuálně sedím v kanceláři jako vedoucí oddělení. Na to, že mám vystudované přírodní vědy, jsem se uchytila v jiném písečku. Zjistila jsem, že mě baví management. 

Nicméně bych si ráda někdy založila něco svého. Abych byla pánem svého času, nemusela chodit do kanceláře na 8 hodin, ale mohla si pracovat svých 12 hodin denně, jak se mi to bude hodit. Zkrátka mi nevadí pracovat, ale chtěla bych si ten čas řídit sama a věnovat ho do věcí, které budují něco mého, ne někomu jinému. Uvidíme, jestli se mi někdy povede vyvléknout se z korporátu

23. Jak vypadá tvůj běžný den?

Pokud máme tréninkovou sezonu, tak budíček v 5:00, abychom stihly odtrénovat a na 7 být zpátky doma. Sprcha, útěk do práce, kde 8 hodin hniju, útěk z práce. Obstarat pejsky, a pak většinou ještě cca 3-4 hodiny denně pracuju na vlastních projektech. Ať je to knižní podcast, nebo právě snaha o vybudování něčeho vlastního. Sem tam si najdu čas na manžela, který je naštěstí taky workoholik, takže nám to super klape.

24. Věnuješ se i jiným zálibám a koníčkům než těm psím?

Právě ty knížky mě baví. Fantasy svět je něco, kam vždycky ráda utíkám, když mě realita přestane bavit. Založila jsem si podcast, kde probíráme do detailu děj různých fantasy sérií, a zjistila jsem, že to spoustu lidí baví. Nechápu, ale fakt je baví nás poslouchat. 

Na to jsem nabalila i knižní klub, a nakonec z toho vzniklo, že máme každých 14 dní s partou mamin ve věku od 25-40 osobní terapii :), je to naprosto skvělý.

25. Jaké máš oblíbené jídlo a pití?

Jako ADD člověk (porucha pozornosti bez hyperaktivity) nerada zkouším nové věci. Bytostně mě děsí objevovat nové kuchyně, jídla a chutě. Takže špagety se sýrem a kečupem je jasná volba. Pokud se jdeme najíst ven, a mají smažák, není o čem jiném se bavit. A pokud neřídím, nikdy neodmítnu gin-tonic.

26. Co tě vždycky rozesměje nebo ti udělá největší radost?

Asi Bailey, když i v pěti letech dostává zoomies a chová se jak štěně. Taková ta čistá, nekontrolovatelná a neskrývavá radost. To, jak mi ukazuje, že žít v přítomnosti a radovat se z maličkostí je nejvíc.

27. Co vyloženě nesnášíš? 

Toho je fakt hodně. Ale pokud bych to měla odlehčit a zaměřit na psí svět, tak asi řeči, že ovčák patří na zahradu do kotce... protože můj rozhodně ne. Ten patří do postele nebo na gauč.

28. Jak nebo díky čemu si nejvíce odpočineš?

Procházka s Bailey. Pokud krátká, tak se sluchátky, aby na mě nikdo nemluvil. Pokud delší, tak s batohem, spacákem, dehydratovaným jídlem na 3 dny a někde v horách. U všeho ale SAMOZŘEJMĚ potřebuju mít Bailey.

29. Máš nějaké motto, které tě provází životem?

S hlavou v oblacích. Nohama pevně na zemi. (Nebát se snít ve velkém, ale zároveň znát svoje limity, možnosti a nebýt zklamaná z neúspěchu.)

30. Co bys poradila případným zájemcům o mushing?

Nespěchat. Jít na všechno pomalu. Zjistit, co konkrétně jim funguje a sedí. Co sedí jejich psovi. Že Non-stop je super značka, co spoustě psům sedí, ale spoustě taky nesedí 😅 a padnoucí vybavení je polovina úspěchu.