Lenka Pařízková, MEd., člen Musher klubu Tlapky v tahu od 31. března 2019.
- PSÍ PARŤÁCI -
1. Jaké máš pejsky a jak se jmenují?
Mám téměř čtyřletého psa border kolie Oddieho a kříženku Nalu, u které nevím přesný věk – je jí něco mezi dvěma a třemi lety – je adoptovaná z útulku AniDef. Oddieho mám od štěněte, ten je z chovatelské stanice Darley Arabian.
2. Jak jsi se k práci se psy dostala?
Psi mě doprovází už od dětství, ale Oddie je můj první vlastní. Tomu, co bych nazvala prací se psy, jsem se začala věnovat až s ním. První border kolii jsem poznala v Americe. Byl to asistenční pes jednoho neslyšícího člena rodiny, u které jsem bydlela. Když jsem byla čtvrtým rokem zpět v ČR a začala jsem se rozhodovat, jakého psa si pořídit, kamarádka mně přiměla kladením si otázek ke vzpomínce na něho a výběru borderky. Nelituji. Oddie mě hodně naučil a je to díky němu, že se chci v oblastech kynologie a psích sportů dále rozvíjet a teď s mushingem pracovat na své kondičce.
3. Čím krmíš? Používáš nějaké speciální doplňky stravy?
Krmím granulemi Fitmin Performance, doplňuji masem a kostmi.
4. Jaké všechny aktivity se psy děláš?
S Oddiem se věnujeme canicrossu, agility a pasení. Teď nově i skijöringu, jestli se to naše snažení tak dá nazvat :D. Máme za sebou i další individuální mushingové sporty jako bikejöring a scooterjöring. Oddie je skvělý tahoun, s ohromným temperamentem jde do všeho. Přitom má velmi citlivou, jemnou povahu. Celý se tetelí, když ho vezmu s sebou do práce mezi děti. Nalu mám 10 měsíců. Potřebovala čas a péči, aby nám mohla ukázat, co ji bude bavit. Ve finále dělá všechno, co my s Oddiem. Miluje pohyb a je to vynikající stopař – bohužel najde každé hov.. Těším se, že ji vezmu na další canicrossové závody, zatím má za sebou dva.
5. Věnuješ jim nějakou speciální péči?
Myslím, že svým psům věnuji víc péče než sobě samotné :D. Moje rodina se asi teď směje a souhlasí. Odměnou pak je, když to vidí i mé okolí. Minule mi napsala má psí venčitelka, že se jí hodně často stává, že ji lidi říkají: „Jé, to jsou ti hodní psi od té paní, co se jim tak hezky věnuje“.
- MUSHING -
1. Kdy jsi začala s mushingem a proč? Co tě motivovalo pokračovat?
Když jsem si Oddieho pořídila, bydlela jsem ve služebním bytě přímo ve škole, do práce jsem to měla 3 minuty chůzí. Pak jsem se odstěhovala na kraj Prahy a začalo dojíždění. S touhle změnou jsem musela změnit i naše aktivity. Každodenní ranní vstávání bylo trochu boj, začali jsme tedy běhat. Tenkrát jsem vůbec netušila, že existuje nějaký canicross a vůbec jsme neměli to správné vybavení. Stačilo se pak více informovat, potkat pár dalších nadšenců do běhu se psem a bylo to. To, co mě motivuje pořád a motivovalo i tenkrát, bylo, jaký mám se svými psy vztah. Každá nová věc, kterou spolu děláme, ho nějakým způsobem ovlivní, utuží. Snažím se dělat věci informovaně, důvěřuji zkušenostem jiných a učím se v průběhu.
2. Kterým musherským disciplínám se ještě věnuješ a kterým by ses věnovat chtěla a proč?
Věnuji se teď už jen canicrossu a chci se v něm stále zlepšovat: cílem je vytáhnout rychlostně sprinty a zkusit si závodně i nějaké midy. Tento rok jsem si pořídila běžky na skate a chtěla bych se v budoucnu věnovat také skijöringu. Běžkuji (klasicky) od dětství, je to taková moje srdcovka. Takže sdílet ji s pejsky je prostě super. Teprve nedávno jsem se naučila techniku bruslení a teď ji piluji v tahu za psem, jde nám to spolu dobře.
3. Máš raději sportovní výkony s jedním či více psy a proč?
Nala a Oddie se sehráli celkem rychle. Oddie Nalu naučil tahat, naučil ji stranovky, stačilo je dát k sobě a uzpůsobit tempo. Když je mám zapřažené společně, je na ně hezký pohled, ráda pozoruji ty jejich vzájemné interakce. Ale když to vezmu z hlediska výkonů ať už mých nebo jejich, tak je lepší běhat s každým zvlášť. Při samostatném tréninku mám většinou jednoho z nich v zápřahu a jednoho na volno.
4. Kam chodíš trénovat a jak často? Raději sólo, nebo ve skupině?
Nejčastěji trénuji tady v Kamenici, mám tu pro to ideální podmínky. Běháme v tahu tak 2x nebo 3x týdně, záleží, jak nám to časově vyjde. Vždy uvítám trénink ve skupině.
5. Jak pečuješ o sebe v rámci sportovních výkonů – speciální strava, doplňky, fyzioterapie, speciální cvičební plán apod.?
V našich canicrossových začátcích jsem rozhodně podcenila svoji přípravu i přípravu psa. Byli jsme oba s Oddiem takoví přílišní zapálenci a doplatili jsme na to. Já chtěla, aby běžel doprava, on mě nevnímal, běželi jsme z kopce, mně se podvrtla noha a utržený křížový vaz plus poškozený meniskus byl na světě. Tři měsíce trvalo, než jsem se mohla v lese aspoň procházet s berlemi, další tři měsíce jsem trávila rehabkami a na rotopedu. Trvalo to více než rok, než jsem tu zraněnou nohu dokázala kompletně narovnat a pomohla mi až druhá řada rehabilitačních cvičení. Od té doby se na pohyblivost svých nohou dívám trochu jinak. Rozhodně nepodceňuji zahřátí ani rozcvičku, a to ať už jsem na skupinovém tréninku nebo sama v lese. Další věc je ta, že pes musí udělat to, co mu říkám, a proto mě musí vnímat, ať už je sebevíc zapálený. A když to podceníte na začátku, je těžké pak přeučovat. Ale jde to. No a poslední věc je také vaše výbava, měla jsem na začátku kompletně nevhodné boty na běh v terénu.
6. Jaké vybavení na mushing používáš?
Sedák mám nový Non-Stopí a nevím, jak jsem bez něj mohla existovat, je oproti mému starému ManMaťáckému úžasný. Vodítko také Non-Stopácké. Oddie běhá v Nansenu a Nala už dvakrát měnila velikost postroje Eurohusky a to není ve stádiu růstu, jen postupně nasvaluje.
7. Co ti mushing přináší? Jaké v něm máš cíle?
Cílem je mít spoustu krásných zážitků, sportovní vyžití v přírodě, těšit se ze zlepšující se kondice psů i mojí.
8. Doporučila bys členství v MK Tlapky v tahu a proč? Jsi v něm spokojená?
Určitě ano. Členství mi dalo takový ten správný směr – seznámila jsem se s pravidly, abych mohla mít licenci. Mám možnost společně trénovat, účastnit se zajímavých besed, konzultovat cokoliv, co je třeba, zkrátka mám v něčem, co mi dává velké osobní naplnění, podporu klubu a lidí v něm. A to je dost. Navíc já si velmi vážím vedení naší předsedové Domči (Ing. Dominika Potměšilová – předsedkyně a zakladatelka MK Tlapky v tahu – pozn. red.).
- ZÁVODY -
1. Kdy a který byl tvůj první závod?
Můj první závod jsem neběžela, běžel ho Oddie s Bárou Zoubkovou a byl to Dogbiatlon ve Staré Boleslavi, jako následek mého zranění a shody náhod – Bára potřebovala psa, já zase běžce. Oddie dostal od Báry pochvalu za parádní výkon, mně se zase strašně moc líbila ta pohodová atmosféra. Řekla jsem si, že se dám co nejdřív do kopy, abych mohla závodit za rok já. A dokázala jsem to, za rok jsem běžela s Oddiem na Dogbiatlonu enduro.
2. Jaké jsou tvé největší úspěchy v mushingu?
Úspěch je to, že můžu s pejsky běhat, že jsme se postavili na start několika závodů v nejrůznějších podmínkách a všechny jsme ve zdraví dokončili. Vyzkoušeli jsme si spoustu disciplín, od plavání v tahu, koloběžky nebo kola, střílení z laserové pušky.. Tohle všechno je prostě pecka. Já moc děkuji všem organizátorům závodů, že nám takové zážitky umožňují.
3. Máš někoho za svůj sportovní vzor? Koho?
Janu Henychovou, je neskutečná, a jsem strašně ráda, že jsme měli možnost ji s klubem poznat osobně na jedné z besed a vidět, jak probíhá krmení jejich psů, slyšet příběhy a zážitky v jejím podání.
4. Jaký byl tvůj nejtěžší závod a proč? Který byl pro tebe naopak nejlehčí?
Nejtěžší byl teď Zimní běh na Blaník, ten konec jsem už vůbec nedávala a nejlehčí závod jsme ještě nezažili, třeba se ho někdy dočkáme.
5. Které závody patří mezi tvé nejoblíbenější a nenecháš si je nikdy utéct?
Líbí se mi náš Tlapkros. Baví mě závody Nučické smečky, těším se na Votvírák. Rozhodně se zúčastním dalšího ročníku Štěkatlonu. No a doufám, že Kouřimský kopeček proběhne v nějakém náhradním termínu. Ještě se mi moc líbily závody Klánovický canicross a Zimní canicross v Přímském lese.
6. Je nějaký závod, který je tvým snem/cílem? Jaký a proč?
Chtěla bych zkusit absolvovat závod etapový, jeden z těch, které se nabízejí u nás v České republice.
7. Máš nějaký talisman nebo děláš nějaký rituál pro štěstí v závodě?
Spíš se řídím tím, že připraveným štěstí přeje, tak přípravě věnuji dost času.
8. Co je nejlepší po dokončení závodu?
No ten pocit, že jsme to dali.
- ZE ŽIVOTA -
1. Jaké je tvé povolání současné a vysněné?
Učím na prvním stupni, současně mám první třídu. Pracuji s dětmi už přes 20 let, takže by se dalo říct, že je to mé vysněné povolání.
2. Je těžká role pedagoga v dnešní době?
Teď v době covidové určitě, jsem ráda, že moji prvňáčci chodí do školy a že máme distanční výuku pro teď za námi. Jinak si myslím, že všude, kde je třeba reflektovat každý den v zájmu dnů dalších a stavět se k vlivům okolí objektivně, je to v dnešní době těžký. Důležitý je nezbláznit se z toho, brát to jako jeden z úhlů pohledu a věnovat se tomu důležitému - u mě dětem.
3. Jak vypadá tvůj běžný den?
Mezi 6 a 8 ráno chystám sebe a psy na odchod do práce, tzn. venčení, cvičení, občas běh. Od cca 8:30 do 14:00 jsem ve škole, pak jedu domů a beru psy ven. Když vím, že to bude později, domluvím se s venčitelkou Verčou. Střídám procházky na různých místech s běhacím tréninkem ať už mým nebo pejsků, s kamarády i bez. Pak se ještě musím věnovat práci, ale jsem ráda, že mi moje povolání umožňuje si ten den takto rozdělit.
4. Věnuješ se i jiným zálibám a koníčkům než mushingu? Jakým?
Co to je záliby a koníčky…? To jsem měla někdy předtím, než jsem měla psy :D. Ráda vařím a peču.
5. Jaké máš oblíbené jídlo a pití?
Jsem původně z malého města ve Slezsku. Takže domácí drůbež pečená, s domácím zelím a domácím knedlíkem. Případně zvěřina na houbách a domácí brambory. Domácí slivovice a domácí víno.
6. Co tě vždycky rozesměje nebo ti udělá největší radost?
Děti a psi.
7. Co vyloženě nesnášíš?
Když se někomu, kdo se nemůže bránit, ubližuje.
8. Jak nebo díky čemu si nejvíce odpočineš?
Nejvíc si odpočinu, když odpočívají mí psi. Takže díky běhání, výletům, závodům, tréninkům...
9. Máš nějaké motto, které tě provází životem?
Nemám. Spíš vzhlížím k různým lidem a nechám se inspirovat jimi.
10. Co bys poradila případným zájemcům o mushing?
Buďte otevření, zajímejte se o informace a starejte se o svého psa.
