KICKBIKE trénink

V sobotu 16. března 2019 se kousek od Svaté Juliány, mezi Horoměřicemi a Přední Kopaninou, odehrála trochu speciální akce: koloběžkový trénink Musher klubu Tlapky v tahu spojený s testováním koloběžek značky Kickbike. A kdo přišel, neprohloupil.


Pravda, někteří si ještě před zahájením projeli pár zahrádkářských kolonií v okolí, někdo si zase špatně nastavil budík. Nakonec vše dobře dopadlo a na místě se sešlo 10 natěšených účastníků od koloběžkových začátečníků až po účastníka mistrovských závodů. Někteří s vlastními koloběžkami, jiní bez nich, někteří s pejsky a někteří bez. Za Kickbike za námi dorazil pan Václav Liška (ano, ten, který na koloběžce odjel Giro d‘Italia a Tour de France). Vašek ze svého nepříliš velkého osobáku vytáhl několik strojů: Kickbike Cross Max, Cross Fix, Fat Max, Cross 29er a Cruise Max (jak se do toho auta vešly, to by asi bylo na samostatné školení).

Začalo se teorií jízdy na koloběžce bez psů. Co a jak dělá stojná a co odrazová noha, co mají a nemají dělat ruce, střídání nohou na stupátku a jeho frekvence. Po krátkém rozklusání a rozcvičení jsme si rozebrali koloběžky a vyrazili na tříkilometrový okruh. Stroje šly z ruky do ruky, každý si mohl ozkoušet, co chtěl. Vašek radil s technikou jízdy a v mírném sjezdu nás učil i koloběžkářský sjezdový postoj. To byla pravděpodobně nejzábavnější část tréninku. Není to jen tak, položit hrudník na řídítka a nemávat přitom lokty jako křídly, nebýt na koloběžce jako vosa na bonbonu, a nejlepší poznámku si dovolím ocitovat v originále „když vy se všichni moc koukáte, kam jedete“.

Sympatie některých účastníků tréninku ke konkrétním strojům byly jasné už po odjetí prvního kolečka. Poté přišla řada na zapřahání pejsků. Vašek dal všanc nové adaptéry s tykadly a amortizační vodítka od firmy Kainpo (vodítko se Tonksovi i mně dost líbilo). A jelo se. Rovinka, nějaké ty nácviky předjíždění a pak pořádný kalup…

Shrnutí dojmů... Testování strojů – super, jinak než na vlastní kůži to nejde, a když vám někdo takhle široký výběr doveze až pod nos, paráda. Trénink bez psů – jsem ráda, že jsem mohla slyšet základy od opravdového profíka. Nikdy bych nevěřila, že mě někdo donutí se sbalit do toho sjezdového vajíčka – nikdy! Ale stalo se :). Trénink se psy – super, i když jsme s Tonksem většině koukali na záda, tak byl maximálně motivovaný a to se vážně hodilo. Moc se mi líbilo, že se na tréninku nikdo „neztratil“, ať zkušení či méně zkušení, každý si určitě přišel na své. Takže kdo jste to tentokrát nestihli, určitě si nenechte ujít příští termín o kterém vás bude klub zavčasu informovat.

107 zobrazení